Archiv pro rubriku: Uncategorized

Je zájem o kurz Respektovat a být respektován ve Žďáře?

Zajímalo by mě, jestli by se tu našlo dostatek lidí, kteří by měli zájem o následující kurz o výchově dětí:

Lektoři: Manželé Kopřivovi jsou psychologové s praxí v oblasti klinické psychologie, psychoterapie a poradenství, lektoři vzdělávacích kurzů a rodiče pěti dětí. Semináře Respektovat a být respektován, kterými prošly již tisíce účastníků, vytvořili společně s pražskými kolegyněmi Janou Nováčkovou a Dobromilou Nevolovou. Společně s nimi napsali i stejnojmennou knihu, které se za šest let od jejího vydání prodalo 42 tisíc výtisků.

Témata kurzu:

JAK SDĚLOVAT OPRÁVNĚNÉ POŽADAVKY 
Děti se často nebrání tomu, co po nich chceme (obléci se, uklidit…), ale formě jak to vyžadujeme. Proč tradiční přístupy (příkazy, domlouvání, hrozby, vyčítání, dávání za vzor atd.) často nezabírají? Probereme postupy a komunikační dovednosti, které omezí množství konfliktů s dětmi a které podporují odpovědné chování a sebeúctu.

VYTVÁŘENÍ NÁVYKŮ, ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ MEZI DĚTMI. EMOCE A EMPATICKÁ REAKCE
První část semináře bude věnována opakujícím se problémům: pořádek, ranní vstávání a odchody, podílení se na úklidu… Hlavním tématem jsou emoce: jak fungují, k čemu nám jsou. Běžné způsoby, jak lidé reagují na emoce druhých, proč nemůžou druhému pomoci, ač jsou dobře míněny (dobře míněné rady, vysvětlování selhávají). Jak reagovat empaticky? Závěr je věnován konfliktům mezi dětmi.

RIZIKA TRESTŮ A CO MÍSTO NICH 
Jakou odezvu zvolit na místo trestu? Tresty účinkují jen krátkodobě, učí děti chovat se podle požadavků dospělých tak, aby se vyhnuly trestům či získaly odměnu a nikoliv proto, že je to tak správné. Tresty mohou mít i další negativní dopady na chování. Tato lekce rozebírá pojem vnitřní a vnější motivace, učí rozlišovat přirozené důsledky od trestu a nabídne alternativní postupy založené zejména na spoluúčasti dětí na řešení a nápravě nevhodného chování.

RIZIKA ODMĚN A POCHVAL A CO MÍSTO NICH 
Pochvaly a odměny mohou mít také své nežádoucí účinky – snižují ochotu dětí učit se a chovat se správně, pokud za to nic nezískají. Stejně jako tresty nepodporují vnitřní motivaci. Co dělat, aby děti nebyly závislé na autoritě, aby nedělaly věc pro spokojenost druhých lidí, ale pro věc samotnou? Čím naopak podpořit jejich sebeúctu a rozvoj
pozitivních vlastností?

Celková cena za 3 jeden a půl denní semináře by byla 2700,- Kč na osobu.

Jestli ano, napište mi svůj email sem a já vám dám vědět, když by se kurz pořádal (pravděpodobně na podzim 2014):

Email:

(případně mi napište emailem na jan.sedo@gmail.com)

Rok ve Žďáře, rok ve vzdělávání

Před rokem jsem se vrátil z Hamburku a když jsem mluvil v té době s lidmi, ptali se mě na dvě otázky: Proč jdeš do Žďáru? (Ve smyslu, proč nejdeš do nějakého „pořádného“ města typu Praha/Brno?) To chceš jako učit? (Na to se mě ptali především ti, pro které pojem vzdělávání začíná a končí školní docházkou.)

Žďár
Uplynul další rok mého života a já nelituju ani jednoho rozhodnutí. I když občas skuhrám nad nedodělkama nebo nekvalitou nějaké práce odvedené na našem bytě, kam jsme se v zimě přestěhovali, pořád je to velice nadprůměrné bydlení nejen na místní poměry. Ve Žďáře jsem se myslím poměrně rychle integroval a včera mě vlastně potešila Kateřina, když jí prodavačka v drogerii řekla, že jestli je moje manželka. Ze začátku jsem totiž byl „manžel Kateřiny dříve Pejchalové“. Teď tu mám nemálo známých, se kterýma se ani Kateřina nezná. S novými lidmi se tu seznamuju především díky farnosti, bytovce ve které bydlíme, aktivitám kolem Žijeme Žďárem a škole.

Málokoho kdo mě zná déle překvapí, že se zajímám o politiku – respektive správě společného prostoru, majetku a sdílených pravidel. Díky svému zájmu jsem se tak velice brzy dostal k lidem, kteří přestali nadávat u piva a začali se snažit o to, aby se měnily věci, na které se tu dlouhou dobu kašle. Poprvé jsme se potkali nad přípomínkami k územnímu plánu (ke kterým se přidalo přes 300 lidí a 200 bylo potřeba aby s jedním z nás město jednalo jako se zástupcem veřejnosti, takže nás nebude moct jen tak odbýt) a později jsme se rozhodli, že se začneme prezentovat jako občanská iniciativa Žijeme Žďárem.

Vedle toho jsem si samozřejmě mapoval i místní politické strany a potkal se jak se starostkou (ČSSD), tak oběma místostarosty (ODS, TOP09). Přirozeně mám nejblíž ke KDU-ČSL, ale jejich pasivitě a takřka loajálnímu postoji k současné koalici nerozumím. Neoslovila mě tak zatím žádná místní strana, což mi zase umožňuje spolupracovat s lidmi napříč stranami všemi. Nezatížen historickými vztahy a politickými dohodami se tak můžu věnovat věcem, které evidentně pálí Žďáráky už dlouho a pracovat na tom, že bude pro místní politiky jednoduší je opravdu poctivě začít řešit než se z nich vykrucovat a neustále odkládat na příště.

Jako jedno z prvních témat jsme si vybrali hazard (protože ho bude místní zastupitelstvo pravděpodobně v říjnu projednávat), což není úplně jednoduché politické téma, neb to je business, kterým ročně proteče na 50 miliard a z těch peněz se dá leccos pořídit, včetně loajality politiků, kteří negativní dopady tohoto podnikání snadno bagatelizují, když jim to pomáhá financovat populární kroky. Určité požehnání pro tuto věc jsem však ucítil jasně hned první den v modlitbě v rámci novény za lidi závislé na hazardu, kdy je v modlitbě „na přímluvu archanděla Rafaela“ a bez jakéhokoli plánování vyšla právě na den, kdy se slaví archandělé Michael, Gabriel a právě Rafael. „Náhoda.“ Zvlášť jsem zvědavý, jak se mi podaří zmoderovat panelovou diskuzi na tohle téma už tento čtvrtek. Doufám, že Boží požehnání bude provázet všechny naše aktivity.

Vzdělávání
Před rokem jsem ještě nevěděl co konkrétně budu ve vzdělávání dělat, ale věděl jsem, že chci dělat něco, co prospěje k proměně školství a tedy i později i k proměně této společnosti. Věděl jsem tedy „proč“ a rozhodl jsem se hledat „jak“ a „co“ – objížděl konference, semináře, nechal si zasílat výtažky z médií o vzdělávání, četl časopisy… Jako na zavolanou přišla kampaň Česko mluví o vzdělávání, kamarádka kamaráda náhodou v té době iniciovala skupinku, která usiluje v Jihlavě o založení základní školy založené na montessori pedagogice (která mi je velice sympatická), edufórum se chtělo rozšířit do Brna… a na tom všem jsem se mohl podílet.

Nejzlomovější okamžik pro mě byla však konference Dva dny s didaktikou matematiky, kde jsem se poprvé osobně potkal s profesorem Milanem Hejným, který stojí za novým způsobem výuky matematiky, který nejen, že lépe rozvíjí logické myšlení, ale pomáhá budovat demokratickou společnost (není to náhodný side efekt, jeho strýc byl jedním z ministrů, kteří v roce 1948 podali demisi) – děti ve výuce mezi sebou diskutují a navzájem se přesvědčují o (ne)správnosti svého/skupinového řešení. Učitel je tam pak pouze v roli jakéhosi průvodce a moderátora diskuze. Když jsem to viděl poprvé naživo právě na té konferenci, připadal jsem si jako ve snu z 22. století. Po krátkém rozhovoru se mnou „Miňo“ začal počítat ve svém týmu a jeho dnešní přání k narozeninám bylo vlastně takovou hlavní motivací napsat tento blog, protože před rokem by mě fakt nenapadlo, že s takovýmto člověkem budu moct spolupracovat a budu v orgánech jím zakládané obecně prospěšné společnosti. Každá chvíle s ním strávená je nesmírně obohacující. Díky tomu jsem už za těch pár měsíců mohl byť krátce jednat s generálním ředitelem České spořitelny, zakladatelem Linetu (česká firma vyrábějící špičková nemocniční lůžka, která dodává do celého světa včetně USA) Ing. Frolíkem, v pondělí jdeme za Karlem Janečkem… A moje práce má první hmatatelné výsledky o kterých jsem se dozvěděl právě včera. Od České spořitelny (respektive její nadace Depositum Bonum) dostaneme nějaké peníze na pilotáž učebnic už letos, zatímco při prvním jednání na jaře to vypadalo, že první peníze můžeme čekat nejdříve příští rok.

Vzdělávání a Žďár
I protože plánujeme ve Žďáře žít s našimi dětmi, rád bych, aby tu bylo špičkové vzdělání (nejen pro naše děti, ale pro všechny, protože je důležité celé prostředí, kde člověk žije, nejen jeho izolovaná výseč). Proto se podílím na projektu Města vzdělávání, který navazuje na zmiňovanou kampaň Česko mluví o vzdělávání a ve kterém je Žďár jedním ze 4 pilotních měst. Místní Biskupské gymnázium pilotuje Hejného učebnice pro 6. ročník (ostatní základní školy a státní gympl mi na moji nabídku vůbec nereagovaly – UPDATE 19. 10. 2013: díky tomuto článku se zjistilo, že státní gympl se snažil zareagovat, ale z neznámých důvodů mi jejich – i když mírně opožděná – reakce nepřišla). S jednou učitelkou mateřské školky jsem byl minulý víkend na semináři o montessori v Jihlavě. Aby mi lidi nevyčítali, že nevím jaké to je učit, učím 2 dny v týdnu na Střední škole gastronomické informační a komunikační technologie.

Osobní život
V osobním životě se mi za ten rok udála ještě daleko zásadnější změna, ale to už na tenhle blog nepatří, ale rád se o ní podělím někdy osobně, až se ve Žďáře potkáme. :-)

Tak to byl takový můj status update jak se mi žije ve Žďáře a co se odsud dá dělat. Normálně svoje narozeniny nijak zvlášť neprožívám, ale díky tomu, že se vše postupně tak hezky právě za tento rok vyrýsovalo, nedalo mi to nesepsat a nepodělit se o to s vámi.

Kniha Summerhill ve Žďárské knihovně

kniha-summerhill-1

Knížka Summerhill ve mně dost nabourala stereotypní myšlení o tom, že by děti do školy nechodily, kdyby k tomu nebyly nuceny. Summerhill není žádná teorie, je to 100 let fungující škola postavená na demokratických principech. Jsem proto rád, že jsem se mohl podílet na tom, že vyšel její český překlad. Nebudu tady o ní víc psát, pěkně je o ní psané třeba na stránkách vydavatelství. Kdo byste si ji chtěl přečíst, tak ji najdete ve Žďárské knihovně, kam jsem jeden výtisk věnoval.

Vytvořil jsem také na tomto blogu stránku Vzdělávání ve Žďáře, kterou bych rád postupně rozšiřoval. Dal jsem tam například odkazy na další zajímavé knížky v místní knihovně.

Časopis Žlutý: Dejme Žďáru tvář i život

Přijde mi normální se zajímat o místo, kde člověk žije. Teda nejen se zajímat, ale i něco dělat, pokud s tím člověk není spokojený nebo má nápad jak by mohlo něco fungovat jinak, lépe… Protože to není ale úplně běžné, napsali o mně a o Žijeme Žďárem v časopisu Žlutý (to je ten, co leží na sedačkách StudentAgency).

Zluty_08_eps

 

www.zijemezdarem.cz